Prvním praktickým krokem je zjistit, zda je potah snímatelný a pratelný, a pokud ano, při jaké teplotě. U mnoha sedaček je snímatelný jen sedák, nikoli opěradla a boky, což se v rodině s dětmi rychle projeví. Ptejte se také na to, zda výrobce povoluje praní v pračce, nebo jen ruční čištění — rozdíl je zásadní. U nesnímatelných potahů počítejte s tím, že veškeré čištění půjde přes povrchovou úpravu a prostředky na textil. Ověřte si to ideálně na vzorku: kápněte na něj trochu vody a mléka, nechte zaschnout a zkuste setřít vlhkým hadrem. Uvidíte víc než z jakéhokoli popisu.
Pro vysokou zátěž volte jinou potahovinu. Bavlněné nebo vlněné tkaniny s vyšší gramáží vydrží oděr a dají se čistit, i když je potřeba počítat s delším schnutím. Mikrovlákno s je kompromis mezi odolností a cenou, ale hůř snáší mastnotu. Tam, kde jde o skutečnou životnost a opravitelnost, je poctivá useň stále nejlepší volbou, jenže vyžaduje údržbu a nesnáší agresivní čisticí prostředky. U čalounění, které se má často přesouvat, zase dejte přednost pevné tkanině, protože ekokůže v rozích ráda praská.
(Image: https://www.freepixels.com/class=)Objemová hmotnost je nejspolehlivější číslo, které výrobce uvádí. U sedacích pěn se používá hodnota od zhruba třiceti kilogramů na metr krychlový výš; čím vyšší, tím lépe drží tvar a tím méně se mačká. Další ukazatel je tvrdost čili kompresní odpor — pěna nemá být ani příliš měkká, ani tvrdá jako deska. Zkuste si sednout na hranu sedáku: pokud se okraj ohne a pěna zůstane zdeformovaná, materiál nemá dostatečnou pevnost v tahu. Studená pěna s dobrou strukturou se ohne, ale vrátí se.
Nejčastější chyba je posunout křeslo blíž „jen na zimu“ a nechat ho tam až do jara. Materiál se vysušuje postupně, škoda se projeví až po měsících a bývá nevratná. Druhá chyba je zakrýt potah dekou nebo plédem s představou, že ho ochrání. Textilie sálání zachytí, zahřeje se víc a teplo se dostane do pěny zespodu. Třetí chyba je větrat jen krátce a intenzivně při plném topení. Prudký pokles vlhkosti vzduchu suchý potah dorazí. Větrejte raději kratce, ale s vypnutým topením, a vlhkost v místnosti udržujte kolem 40–50 %.
Začněte měřením, ne dojmem. Vezměte vzorek látky a položte ho na místo, kde bude pohovka stát. Prohlédněte si ho ráno kolem osmé, v poledne a pak odpoledne mezi čtvrtou a šestou. Všímejte si, zda barva přechází do šeda, do žluta nebo do zelena. Pokud ano, zapište si to. Vzorek noste s sebou i k oknu a naopak do nejtmavšího koutu místnosti. Rozdíl mezi těmito dvěma pohledy bývá větší, než se čeká, a právě v tmavém koutu strávíte večer nejvíc času.
Běžnou chybou je vybrat tmavou látku podle fotky v katalogu a pak litovat, že je na ní vidět každý drobek. Druhá častá chyba je koupit tmavé čalounění do domácnosti se zvířaty bez zkoušky s chlupy. Zvířecí srst ulpívá na tmavých tkaninách nejvíc v místech, kde se sedí a leží, tedy přesně tam, kde to bude vidět. Pomáhá pravidelná údržba gumovou stěrkou nebo navlhčenou rukavicí, ale pokud je zvíře v domácnosti hodně, je lepší volit středně tmavý odstín s jemným vzorem, který nečistoty rozptýlí.